DrD - Greyport

Na tvoje poděkování nezareagovala, veškerou svoji pozornost investovala na prohlížení si umírajícího detektiva. Kývl jsi na Sarah a poté se odebrali do vozu. Dvojice mužů sedící uvnitř zastávky na autobus po vás vražedně zírala, ale nic nepokřikovali ani si nijak nevyskakovali. Nastoupili jste do dodávky. Muž za počítačem opět nevěnoval pozornost vašemu nástupu a jel si v klidu to svoje. Asha se mezitím napřímila, otočila se a vyrazila k vám, když procházela kolem dvojice mužů, aby k mohla nastoupit do dodávky, pronesl jeden z nich. „Dobrá střela.“, Asha se na něj pohotově otočila, „Všímej si svého, nebo dopadneš podobně.“ odvětila mu a zavřela za sebou dveře.

„Můžeme vyrazit..“ konstatovala při pohledu na vás. Několikrát udeřila do přepážky a dodávka se rozjela. „Co Brodrick?“ zeptala se Sarah. Asha zprvu mlčela a prohlížela si tě z dálky, „On to zvládne, ale tu akci dneska neprovedeme. Počasí by kazilo spojení.“ odpověděla jí poté.  

Žena se na tebe podívala, „Ta dnešní mládež.. nikdo je nenaučí, že se na otázku neodpovídá otázkou.“ utrousila si sama pro sebe. „Ne! Ale z vedlejší ulice byly slyšet výstřely. Chudák můj pejsánek.. ten se tak lekl!“ zvolala a na poslední slova dala důraz. Muži od záchranky mezitím otevřeli nedoražené dveře a vyrazili na pomoc Paulovi.

Mlčel jsi, Asha si přisedla na provizorní židli uvnitř dodávky, která nejspíš nebyla příliš pohodlná, ale na místo spolujezdce by se určitě přelézalo hůř. „Brodrick ti svěřil vysílačku, nechal tě hlídat Sarah - zjevně ti docela věří.“ konstatovala tiše Asha a přitom na tebe zírala skrze své sluneční brýle. „Takže se stane jedním z nás?“ zeptala se Sarah, „Možná. Každopádně když bude mít zájem je to na dobré cestě, vezme tě k nám. Aby jsi věděl do čeho tak nějak deš a měl si možnost zavčasu covnout.“ poté se odmlčela a podívala se na Sarah, „Jo-“ vyhrkla Sarah, „Máš nějaké otázky?“ zeptala se tě, „Brodrick není moc sdílný.. takže jestli se chceš na něco zeptat, ptej se.“ 

„Věci týkající se naší organizace se dozvíš až u nás, takže těmto otázkám se vyhni.“ upozornila tě Asha.

V dodávce to vypadá jako předtím, nic se nezměnilo. Akorát přibil možná kelímek s kávou v rukou onoho věčně zažraného muže do počítače.

Poděkoval jsi a rozeběhl jsi se podívat do vedlejší ulice. Už zprvu si zpozoroval poházené odpadky, které nejspíš opustili kontejner po výbuchu auta, které bylo zastavené a celé zničené mezi dvěma domy a blokovalo tak průchod ulicí. „Detektive?“ ozval se z boku hlas. Zpoza jednoho padlého kontejneru vylezla zašpiněná žena. Když sis jí pozorně prohlédl poznal jsi svoji kolegyni Sylvii Whitovou, byla navlečená do svého obvyklého obleku akorát byla navíc vybavena neprůstřelnou vestou. Pamatuješ si, že velmi často spolupracovala s detektivem Williemem, ale toho tu nikdy kolem nevidíš. „Zatraceně.. ten chlápek byl po zuby ozbrojený.“ vysvětlovala, „William pronásledoval zbylé dva pachatele, nějakou ženskou a s ní běžel ještě jeden muž.“ dodala a poté ukázala na protější ulici. „Ještě, že tu mají kvalitní kontejnery.“ pronesla k prostřílenému kontejneru, který nejspíš použila jako úkryt. „Ten magor zdrhl. Hodil kouřový granát a vypařil se.. ale myslím, že jeho podle tváře problém najít nebude.“ 

Mlčel jsi, Asha si přisedla na provizorní židli uvnitř dodávky, která nejspíš nebyla příliš pohodlná, ale na místo spolujezdce by se určitě přelézalo hůř. „Brodrick ti svěřil vysílačku, nechal tě hlídat Sarah - zjevně ti docela věří.“ konstatovala tiše Asha a přitom na tebe zírala skrze své sluneční brýle. „Takže se stane jedním z nás?“ zeptala se Sarah, „Možná. Každopádně když bude mít zájem je to na dobré cestě, vezme tě k nám. Aby jsi věděl do čeho tak nějak deš a měl si možnost zavčasu covnout.“ poté se odmlčela a podívala se na Sarah, „Jo-“ vyhrkla Sarah, „Máš nějaké otázky?“ zeptala se tě, „Brodrick není moc sdílný.. takže jestli se chceš na něco zeptat, ptej se.“ 

„Věci týkající se naší organizace se dozvíš až u nás, takže těmto otázkám se vyhni.“ upozornila tě Asha.

V dodávce to vypadá jako předtím, nic se nezměnilo. Akorát přibil možná kelímek s kávou v rukou onoho věčně zažraného muže do počítače.

„Jdu s vámi.“ namítla Silvie, společně jste se rozeběhli protější ulicí. Přeběhli jste silnici, kterou zrovna neprojíždělo žádné auto a pokračovali úzkou ulicí. V níž se u ohně ohřívalo několik od deště promočených bezdomovců. Pokračovali jste rychlejší chůzí, Silvie tě kryla, oba jste zpomalili ve chvíli kdy jste na zemi spatřili ležet nějakého muže. „Nechte toho!“ zvolala Silvie, když si všimla, že nad ležícím mužem klečí nějaký otrhaný muž. Přidala do chůze a když byla několik metrů od těla pozvedla zbraň proti otrhanému muži, který vyjeveně koukal a v ruce držel doklady, odznak mrtvého detektiva. „Pusť to!“ zvolala rázně. „Par-ddon..“ vykoktal muž, „S-se-m chtěl po-pomoct!“ vysvětloval. Když si se blížil k tělo čím dál víc ti docházelo, že se jedná o mrtvé tělo detektiva Williama. 

„Vysílačku jsi ohlídal, takže si úkol splnil. Řekla bych.“ ujistila tě Asha, „Zbraň si ještě ponechej a vysílačku si vezmu.“ dodala a převzala od tebe vysílačku. Následovala chvilka ticha. Ucítil jsi jak dodávka vjela na nějaký nerovný terén a následně po několika minutách začala couvat a poté se zastavila. „Sme na místě.“ konstatovala Asha a poté vysunula dveře dodávky. Společně s Sarah jsi vystoupil z dodávky, Asha vylezla hned po otevření dveří. 

Spatřil jsi starý sklad jehož vysoký strop byl osvětlen starými zářivky, některé už dokonce ani pořádně nesvítily, zdi vypadali jakoby pamatovali nejméně jedno století. Vysoké okna byli zašpiněny, těžko říct jestli je to účel, ale sluneční paprsky do skladu rozhodně ve velkém neprosvítali. Krom černé dodávky stálo opodál ještě nějaký starší jeep. Sklad je uzavíratelný velkými kovovými dveřmi, které jsou naštěstí už novější a fungují dokonce i na dálkové ovládání. (pak ti v průběhu tahů dodám mapku k této oblasti) Po tvé levici jsi spatřil dveře stejně jako dveře do skladu byli již modernější právě tam Asha kráčela ladnou chůzí, Sarah se na tebe podívala, „Když budeš mít nějaký otázky ptej se, ale ptej se správných lidí. Najde se tu pár jedinců - třeba Brodrick - který nemají moc rádi lidi co se vyptávají.“ řekla tiše. „Áa.. ty budeš ten novej.“ ozval se náhle hlas, spatřil si řidiče dodávky. „To je Patrick.“ představila ho Sarah, „Jo, Patrick. Zdejší 'řidič', opravář těhlec rachotin.“ doplnil jí a poté pokračoval, „Kde je vlastně Brodrick?“ 

„Dorazí později.“ odpověděla mu Sarah,

„Aha, no to nevadí. Takže já jsem ještě jednou Patrick.“ pronesl zprvu k ženě a následně se otočil k tobě a podal ti ruku.     

Muž odstoupil po výhrůžce od Silvie od těla detektiva, ta však mířit na podezřelého otrhaného muže nepřestala. Dřepl sis k Wiliamovi, jeho oděv byl stejně jako ten váš celí promočený od deště. Chtěl si nahmatat pulz, ale nepovedlo se ti to - je mrtvý. Byl zasažen dvěma výstřely. „Žije? Řekni, že žije.“ vyzvídala Silvia a přitom stále mířila na muže, občas se ohlédla směrem k tobě.  

„Vysílačku jsi ohlídal, takže si úkol splnil. Řekla bych.“ ujistila tě Asha, „Zbraň si ještě ponechej a vysílačku si vezmu.“ dodala a převzala od tebe vysílačku. Následovala chvilka ticha. Ucítil jsi jak dodávka vjela na nějaký nerovný terén a následně po několika minutách začala couvat a poté se zastavila. „Sme na místě.“ konstatovala Asha a poté vysunula dveře dodávky. Společně s Sarah jsi vystoupil z dodávky, Asha vylezla hned po otevření dveří. 

Spatřil jsi starý sklad jehož vysoký strop byl osvětlen starými zářivky, některé už dokonce ani pořádně nesvítily, zdi vypadali jakoby pamatovali nejméně jedno století. Vysoké okna byli zašpiněny, těžko říct jestli je to účel, ale sluneční paprsky do skladu rozhodně ve velkém neprosvítali. Krom černé dodávky stálo opodál ještě nějaký starší jeep. Sklad je uzavíratelný velkými kovovými dveřmi, které jsou naštěstí už novější a fungují dokonce i na dálkové ovládání. (pak ti v průběhu tahů dodám mapku k této oblasti) Po tvé levici jsi spatřil dveře stejně jako dveře do skladu byli již modernější právě tam Asha kráčela ladnou chůzí, Sarah se na tebe podívala, „Když budeš mít nějaký otázky ptej se, ale ptej se správných lidí. Najde se tu pár jedinců - třeba Brodrick - který nemají moc rádi lidi co se vyptávají.“ řekla tiše. „Áa.. ty budeš ten novej.“ ozval se náhle hlas, spatřil si řidiče dodávky. „To je Patrick.“ představila ho Sarah, „Jo, Patrick. Zdejší 'řidič', opravář těhlec rachotin.“ doplnil jí a poté pokračoval, „Kde je vlastně Brodrick?“ 

„Dorazí později.“ odpověděla mu Sarah,

„Aha, no to nevadí. Takže já jsem ještě jednou Patrick.“ pronesl zprvu k ženě a následně se otočil k tobě a podal ti ruku.     

Odpověděl si Silvii a naštvaně kopl do nejbližší popelnice. Shodou okolností byla zrovna na boku a tak se rozkutálela uličkou směrem k silnici, ale pravděpodobně se zastaví o autobusovou zastávku. „Ne! To není možný!“ zvolala zoufale Silvie a ihned odklonila zbraň od otrhaného muže sehnula se k mrtvému kolegovy, zbraň položila vedle jeho těla a osobně zkusila pulz. „Ne.. to není možný.“ pokračovala a jen marně zatlačovala slzy. Pamatuješ si, že na oddělení se nějakou dobu šuškalo, že by mohli být William a Silvie více než jen kolegové. Otrhaný muž vaší nepozornosti využil a dal se na útěk. 

S Hannem jsi se odebral ke stánku Blackportské firmy s jménem Blackport Medical. Na obrazovce, který byla zavěšená nad jejich stánkem bylo vše krásně vidět a ani jste se nemuseli tlačit blíž ke stánku. Jako první si vzal slovo starý prošedlí muž s krátkým plnovousem, „Vážení sponzoři, kolegové, konkurence nebo budoucí zájemci o naše výrobky.“ zahájil, „Jmenuji se Theodor Walter a jsem generálním ředitelem společnosti Blackport Medical již dvacet pět let, ale teprve až letos vám budu moc při této příležitosti představit náš doposud nejambicióznější projekt. Zatím jsme ve fázi vývoje, ale již brzy dosáhneme 45% v postupu a naše výsledky jsou prozatím velmi dobré - což je na začátek, řekl bych: Velmi důležité.“ poté se krátce odmlčel a ty jsi spatřil na obrazovce video. „Tento implantát by měl zvýšit odolnost našeho těla o 25% vůči veškerým nemocem, zraněním a celkově posílit naše tělo jak po fyzické stránce tak i po stránce té vědomostní. Prozatím jsme jej nezkoušeli použít v nějakém těle, prozatím veškeré testy probíhají nanečisto, ale jsme si jisti, že těch zbylých 55% dožene rychle.“

Zatím co Silvie truchlila za svého mrtvého kolegu rozeběhl jsi se za otrhaným mužem. Jakmile za sebou zaznamenal cáknutí několika větších loužích - kterým se zkrátka nedalo vyhnout - ohlédl se a přidal do běhu. Vyběhl z úzké uličky a chtěl pokračovat přes cestu, nerozhlédl se a vběhl přímo na cestu. Nějaké auto jej srazilo a muž odpadl na zem. Pokoušel se vstát, ale bylo pro něj pozdě dohnal si jej. „Vz-vzdávám s-se!“ vykoktal a zvedl ruce nad hlavu. Na hlavě měl tržnou ránu a nejspíš bude mít i nějaké další zranění podle toho jak se zvedal na nohy. Muž z auta zděšeně vystoupil a povídá, „Já.. vůbec jsem ho neviděl.“ podíval se na tebe. „Ještě, že jezdím v téhle ulici pomalejc.“ dodal když viděl, že je muž v relativním pořádku a zamířil zpět k volantu.

„Pokud by vás zajímalo kdy dojde k takzvaným 'beta' testům toho implantátu na 'ostro' tak vás mohu ujistit, že k nim dojde až tehdy cosi budeme jisti jejich nezávadností a eliminuje co největší počet vedlejších účinků, které bohužel při některých nedokonalých implantátech a nebo špatném provedení operace mohou nastat.“ poté se odmlčel. „Na vývoji tohoto implantátu se stejně jako při vývoji ostatních podílí i zdejší vážená primářka Vrchní Greyporstké nemocnice, doktorka Zoe Moon.“ dodal a poté jsi spatřil v obrazovce tvář mladé doktorky, který byla oblečena do modrých šatů a kolem krku měla pověšený řetízek. „Dobrý večer,“ začala svoji krátkou řeč, „Mohu vás ujistit, že vývoj je prováděn skutečně těmi nejlepšími, který má společnost k dispozici. Takže doufejme, že tento implantát zahájí nějakou malou 'revoluci' a pomůže tam kde je nutné.“

Zatím co Silvie truchlila za svého mrtvého kolegu rozeběhl jsi se za otrhaným mužem. Jakmile za sebou zaznamenal cáknutí několika větších loužích - kterým se zkrátka nedalo vyhnout - ohlédl se a přidal do běhu. Vyběhl z úzké uličky a chtěl pokračovat přes cestu, nerozhlédl se a vběhl přímo na cestu. Nějaké auto jej srazilo a muž odpadl na zem. Pokoušel se vstát, ale bylo pro něj pozdě dohnal si jej. „Vz-vzdávám s-se!“ vykoktal a zvedl ruce nad hlavu. Na hlavě měl tržnou ránu a nejspíš bude mít i nějaké další zranění podle toho jak se zvedal na nohy. Muž z auta zděšeně vystoupil a povídá, „Já.. vůbec jsem ho neviděl.“ podíval se na tebe. „Ještě, že jezdím v téhle ulici pomalejc.“ dodal když viděl, že je muž v relativním pořádku a zamířil zpět k volantu.

Poté co se primářka odmlčela si vzal slovo opět generální ředitel společnosti, „To je vše co jsem vám tak chtěl k tomu všemu říct. Zájemci si mohou zdarma odnést materiály o našich výrobcích a nebo si domluvit konzultaci s paní primářkou, která nám tu dnes bude dělat společnost až do konce této konference. Pokud máte nějaké dotazy zaměřte je na mého kolegu nebo na mě. Děkuji za pozornost.“ ukončil svůj projev a přítomní mu hlasitě zatleskali. „No, zajímavé.“ konstatoval tiše Hann, „Tchyně chtěla jít taky na nějakou tuhle operaci, pak z toho sešlo. Ještě, že tak.“ dodal. Teď už budou mít projevy jen nižší firmy.

„J-já.“ vydal ze sebe muž a odlezl stranou, aby auto mohlo pokračovat v jízdě. Poté sáhl do kapsy u roztrhaných kalhot a vyndal peněženku. „T-tady.. pane.“ vydal ze sebe. Převzal si peněženku, otevřel ji. Byla uvnitř kreditní karta, občanský průkaz a nějaké další karty a pár drobáků, těžko říct jestli měl William i nějaký vyšší obnos. Mezi kartami si našel i malou fotečku se Silvií, byla z nějaké oslavy, protože oba měli na hlavě pestrobarevný kužel z papíru.

„Ani ne.“ odpověděl ti Hann, „Jednak už nejsem nejmladší a jednak to ani nepotřebuji a snad ani potřebovat nebudu.“ dodal. „Vy jste o něčem takovém uvažoval?“